Nedělní slovo na 32. neděli v mezidobí

EVANGELIUM: Mt 25, 1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: ‚Amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Milovaní: Ježíš říká toto podobenství proto, aby důrazně objasnil, co znamená bít připraven. Bít připraven na jeho návrat, a jako máme žít, kým se nevrátí. V příběhu o pannách se učíme, jak má být každý člověk zodpovědný za svůj vlastní duchovní život. Jak ho zhodnotit ale zároveň ho i nepoškodit a neposkvrnit svými hříchy. Nezapomínat že připravenost člověku přináší mnoho ovoce. Ale nepřipravenost jako bilo u těch pět nerozumných panen nás muže stát, mnohém víc. A to vztah s milujícím Bohem. 

Ježíš na mnoha místech Nového zákona varuje své následovníky, a myslím že i nás. Že jakékoliv zdržení na cestě do Božího království může znamenat, že se do něj vůbec nedostaneme nebo že nejsme způsobilí do Božího království vejít.

Tak jak je to s námi jsem připraveni nebo ne?

Těžká otázka: připravenost u každého z nás je jiná, ale cíl máme všichni stejný: Ježíš je ten cíl.

Toto podobenství je o bdělosti a ostražitosti. Ježíš nás varuje, že spása není automatická: když se nepřidržíme světla jeho milosti, můžeme ji ztratit. Když žijeme neopatrně, hřích nám může tak zkazit a zatemnit srdce, že už ani nebudeme prosit Boha o milosrdenství. A budeme v takovém stavu  Ho ani nezpozorujeme, když k nám přijde a bude stát rovno u nohou (lidově řečeno stát rovno pod nosem) – ale zároveň ani jeho milosrdenství „nespatří“ nás!

Jak si tedy udržet živou víru? Vytrvalostí. Svatými se nestaneme najednou, ale krok za krokem postupně. Naši modlitbou může být každodenní čtení úryvku z Písma a deset minut tichého rozjímání vsedě, nebo růženec.

Vytrvejme ve všem, co děláme, abychom našli Boha a zlepšili vztah k Němu.

Je méně pravděpodobné, že zhasne plamen, který solidně hoří, než ten, který jenom bliká.

S ohněm Ducha Svatého, který v nás hoří, se nemáme čeho bát! Buďme vytrvalí a připraveni přijímat slova evangelia, které nám ukazují cestu do božího království.

Jaká úžasná bude tvá sláva a štěstí, když budeš moci uvidět Boha, když si tě uctí tím, že radost ze spásy a věčné světlo budeš moci prožívat spolu s Kristem, svým Pánem a Bohem.

(Sv. Cyprián)

Amen.