Nedělní slovo na 33. neděli v mezidobí

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování.

Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‚Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘

Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘ Pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Pán si zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek, každému podle jeho schopností.

Ježíš často mluvil v podobenstvích, tzn. v krátkých příbězích převzatých ze života, v nichž vysvětloval základní pravdy víry. Podobenství o hřivnách nás učí tomu, jak máme využívat své dary, schopnosti které nám Bůh svěřil. Hospodář, který vystupuje v podobenstvích, je Bůh, služebníci tohoto pána jsou lidé. Povinností všech lidí je využívat darů, které Bůh dává každému znás, a s jejich pomoci získat další. Jak mi využíváme své dary?…

Jeden ze služebníků dostal pět hřiven, druhý dvě a konečně poslední dostal jednu. Ani jeden z nich nedostal víc nebo míň než by mohl sám ve skutečnosti využít. Ak nedokázal splnit úkol, který dostal nemohl se vymlouvat na to, že měl to ho moc. Neúspěch mohl mít i svůj důvod, buď to bila lenost, nebo nenávist vůči pánovi. Peníze v tomto podobenství nám představují různé prostředky, které jsou nám dané. Bůh nám dá čas, schopnosti, dary a další prostředky podle naších schopností, a čeká, jak budeme investovat a jak budeme moudře hospodařit, kým se vrátí a bude účtovat z našeho hospodaření.

Bůh nám rozdává svobodně každému podle naších schopností. Rozdává různě a žádá i různou tržbu. Od nikoho však nepožaduje nespravedlivě mnoho, naopak vyžaduje od každého z nás  podle naších možností a schopností, vyžaduje však plné nasazení sil. Zatímco dva služebníci se snažili využít těchto hřiven k získání dalších, poslední z nich projevil nedůvěru k Bohu. Myslel jenom na sebe, a nic neriskoval a chránil se před svým přisním pánem.

Hřivnu zakopal, a když pán vyžaduje vyúčtování, vrací mu ji zpět: „Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi“ (Mt 25,24).

Pěkná výmluva tohoto služebníka. Kdo smýšlí o Bohu jako tento služebník, nepochopil křesťanství. Bůh není otrokářem, není despota, nebo tyran, ale naopak je Bohem milosrdným a laskavým, který ve svém synu Ježíši Kristu projevil svou dobrotu, lásku a milosrdenství ke všem lidem. Bůh odměňuje každého za věrnost.

Snažme se i my využívat své hřivny schopností, které nám dal Bůh. Až ráz bude žádat vyučování, abychom nepřišli před Něho s prázdnými rukama. Bůh nás miluje, a proto nám dal schopnosti abychom si navzájem pomáhali. Amen.

Nedělní slovo na 32. neděli v mezidobí

EVANGELIUM: Mt 25, 1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: ‚Amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Milovaní: Ježíš říká toto podobenství proto, aby důrazně objasnil, co znamená bít připraven. Bít připraven na jeho návrat, a jako máme žít, kým se nevrátí. V příběhu o pannách se učíme, jak má být každý člověk zodpovědný za svůj vlastní duchovní život. Jak ho zhodnotit ale zároveň ho i nepoškodit a neposkvrnit svými hříchy. Nezapomínat že připravenost člověku přináší mnoho ovoce. Ale nepřipravenost jako bilo u těch pět nerozumných panen nás muže stát, mnohém víc. A to vztah s milujícím Bohem. 

Ježíš na mnoha místech Nového zákona varuje své následovníky, a myslím že i nás. Že jakékoliv zdržení na cestě do Božího království může znamenat, že se do něj vůbec nedostaneme nebo že nejsme způsobilí do Božího království vejít.

Tak jak je to s námi jsem připraveni nebo ne?

Těžká otázka: připravenost u každého z nás je jiná, ale cíl máme všichni stejný: Ježíš je ten cíl.

Toto podobenství je o bdělosti a ostražitosti. Ježíš nás varuje, že spása není automatická: když se nepřidržíme světla jeho milosti, můžeme ji ztratit. Když žijeme neopatrně, hřích nám může tak zkazit a zatemnit srdce, že už ani nebudeme prosit Boha o milosrdenství. A budeme v takovém stavu  Ho ani nezpozorujeme, když k nám přijde a bude stát rovno u nohou (lidově řečeno stát rovno pod nosem) – ale zároveň ani jeho milosrdenství „nespatří“ nás!

Jak si tedy udržet živou víru? Vytrvalostí. Svatými se nestaneme najednou, ale krok za krokem postupně. Naši modlitbou může být každodenní čtení úryvku z Písma a deset minut tichého rozjímání vsedě, nebo růženec.

Vytrvejme ve všem, co děláme, abychom našli Boha a zlepšili vztah k Němu.

Je méně pravděpodobné, že zhasne plamen, který solidně hoří, než ten, který jenom bliká.

S ohněm Ducha Svatého, který v nás hoří, se nemáme čeho bát! Buďme vytrvalí a připraveni přijímat slova evangelia, které nám ukazují cestu do božího království.

Jaká úžasná bude tvá sláva a štěstí, když budeš moci uvidět Boha, když si tě uctí tím, že radost ze spásy a věčné světlo budeš moci prožívat spolu s Kristem, svým Pánem a Bohem.

(Sv. Cyprián)

Amen.

Slavnost Všech svatých

EVANGELIUM: Mt 5, 1-12a Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se
posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: Blahoslavení chudí
v duchu, neboť jejich je nebeské království.  Blahoslavení plačící, neboť oni budou
potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo
lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní,
neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět
Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. 
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské
království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a
vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi
velkou odměnu.“


Kdybychom si měli pamatovat o dni Všech svatých jen jedno, mělo by to být toto:
Muži a ženy, jejichž památku dnes slavíme – lidé ze všech národů, jazyků a ras – si za
své slavné vítězství nepřipisují žádné zásluhy. Vědí, že spása je dílo Boží. Vědí, že
před Božím trůnem stojí jen proto, proto že důvěřovali a pevně se drželi Božích
příslibů a Jeho moci v těžkostech, při pronásledováních a v pokušeních.
Znamením na jejich čelech je neustálé svědectví o Ježíši, Božím Beránku, který je
posiloval, aby zůstali věrní. Většinu těchto duchovních vítězství nenajdete na
žádném oficiálním seznamu. Dnešní svátek je oslavou nespočetného množství
„svatých“, jejichž víru a práci zná jen Bůh a nikdo jiný.
A to je jejich odkaz pro každého z nás. Jejich skrytost svědčí o tom, že i my můžeme
být svatými, pokud se budeme neustále držet pravdy, že „spása patří našemu Bohu“,
a nikomu jinému.
Každý den stojíme před rozhodnutím, komu máme důvěřovat a koho poslouchat.
Každý den jsme vyzýváni pozdvihnout svá srdce k Duchu a dovolit mu, aby nás
posiloval a měnil. Ještě i tehdy, když zhřešíme, může nás naše důvěra v Boží
milosrdenství vést k pokání a ujistit, že nás Bůh nepřestal milovat.
V tento velký slavnostní den ať nás svatí přesvědčí, že svatost není jen pro několik
vyvolených. Ať nám ukáží, že s Bohem je možné všechno.

Co se stane, když jsou obyčejní lidé věrní svému povolání, berou Boží slovo vážně a
dovolí Bohu, aby skrze ně jednal?
Stane se to, že se připojí k ostatním svatým k radostné oslavě kolem Božího trůnu. A
my se snažme co nejlíp připojit k této oslavě modlitbou a otevřeným srdcem pro
Boha. Amen.